Abstrakt
Stimulace pohybových schopností ve sportovní přípravě mládeže, patří mezi velmi významné úkoly ve většině sportovních her. Lední hokej patří mezi sporty, které vyžadují dlouhodobou přípravu, a to již od dětského věku.
Vlastn í obsah individuálního herního výkonu vytváří vysoké nároky na všestranný pohybový rozvoj. Vzhledem k těmto skutečnostem byly vytvořeny pro zjištění vztahů souvisejících s obsahem a zaměřením této studie dvě hlavní výzkumné oblasti.
V první bylo vycházeno z centrálního testování hráčů, které organizoval Český svaz ledního hokeje a v druhé z dalších výzkumných zaměření v oblasti nespecifického rozvoje pohybových schopností v žákovských kategoriích. Takto získaná data byla analyzována v několika základních oblastech.
Při posouzení vývoje motorické úrovně byl zjištěn relativně rovnoměrný vývoj ve všech sledovaných testech (na ledě i mimo led). Nejvyšší míru závislosti (korelační koeficient) u testů mimo led byl nalezen mezi testem běh na 50 m a běh na 1500 m (střední míra závislosti).
U testů mimo led můžeme nalézt vysokou míru závislosti mezi testy jízda vpřed a jízda vzad. Při posouzení míry vztahu mezi testy na ledě a mimo led, u kterých jsme našli jen velmi nízkou míru vzájemné závislosti.
Při hodnocení vývoje vztahu herní výkonnosti a rozvoje pohybových schopností jsme rozdělily sledovaná družstva do tří výkonnostních úrovní. Velmi zajímavým zjištěním byl trend vývoje pohybových schopností, který vykazoval u téměř všech testů mimo led konvergenci v souvislosti s věkem.
U testů mimo led byl tento trend konstatován také, ovšem ne v tak výrazné podobě. Je tedy otázkou, zda kondiční rozvoj v prepubertálním a pubertálním věku má tak velký význam, jaký je mu v literatuře přikládán.
U vztahu herní výkonnosti a rozvoje pohybových schopností u hráčů vybraných do mládežnického reprezentačního týmu U16 v podstatě nebyly nalezeny žádné významné. A to jak ve specifických, tak i nespecifických testech.
Sledování změn latentní faktorové struktury u nespecifických a specifických testů přineslo poznání o existenci generálního latentního faktoru - "úroveň kondice" (o kterém se často hovoří), a to jak u nespecifické, tak i specifické kondici. Tím byl potvrzený i teorií požadovaný všestranný pohybový rozvoj, který je chápán jako zásadní pro trénink v žákovském věku.
Jedno z nejvíce nečekaných zjištění však vycházelo z vlivu cíleného tréninku na rozvoj pohybových schopností. V několika dílčích výzkumech jsme došli k závěrům, že nespecifický trénink nemá až tak výrazný vliv na stimulaci pohybových schopností.
Toto zjištění je velmi překvapivé zejména tím, že bylo prokázáno v několika na sobě nezávislých drobnějších studií, které však zároveň vytvářejí určitý uzavřený kruh logických důkazů podporujících toto tvrzení.