Abstrakt
Odborná monografie popisuje, analyzuje a interpretuje předmět a základní témata antropologie turismu včetně historických proměn turismu v kontextu západního světa od starověku až po současnost. První kapitola se zaměřuje na cestování a kořeny turismu ve starověku a ve středověku.
Velmi rozšířenou formou duchovně orientovaného cestování bylo ve středověké Evropě poutnictví. S nástupem novověku narůstá objevitelské a dobyvatelské cestování, které spojovalo cestovatele, misionáře, válečníky a mořeplavce.
Za první předchůdce turistů jsou ale označováni až mladí šlechtici, kteří se v 16. až 18. století vydávali na kavalírské cesty. Počátky turismu lze spatřovat také v rozvoji míst, spojených s využitím přírodních léčivých zdrojů a zaměřených na poskytování lázeňských služeb.
Za zcela zásadní je ale možné označit nástup turismu v moderní době až do doby druhé světové války. V tomto období se totiž objevují dnes již klasické formy dovolené, ale také nově nastupující formy turismu jako jsou polární turismus, vysokohorský turismus, temný nebo virtuální turismus.
Proto je druhá kapitola knihy věnována antropologii turismu jako nové a rozvíjející se subdisciplíně a tematické oblasti sociokulturní antropologie, která se postupně etabluje a dynamicky rozvíjí od 70. let 20. století. Opomíjené nejsou ani sociálně vědní bádání a sociologie, která měla podíl na formování teoretických a metodologických přístupů rozvíjených v rámci oboru antropologie turismu.
V kapitole jsou uvedeny základní tematické oblasti a významných reprezentantů antropologie turismu, jimž je věnována pozornost také v dalších kapitolách knihy. Třetí kapitola vymezuje turismus a jeho typologii.
V úvodní části jsou analyzovány rané přístupy k turismu jako novodobého typu hledání posvátna, rituálu nebo poutě. V této souvislosti je turismus prezentován i jako nástroj sociokulturní, ekonomické a environmentální změny nebo forma neokolonialismu a imperialismu.
Turismus je charakterizován také jako forma vytváření etnických vztahů a konstrukce etnických identit. Turismus je dále zkoumán jako únik z každodenního (profánního) do nevšedního, posvátného (sakrálního) života, nebo příležitost pro hravé a ludické chování.
Ve čtvrté kapitole je vymezen turista a proměny jeho možné klasifikace s důrazem na popis jednotlivých typů nebo vývojových proměn fenoménu turisty v historickém kontinuu. Základní typologie turisty pocházející ze 70. let 20. století totiž postupně doznaly dalších proměn i kritické revize až do vzorce tzv. post-turisty, jehož existence údajně vede k relativizaci tradičních turistických typologií.
Pátá kapitola je zaměřena na autenticitu a konstrukci turistických představ. Sledovány jsou konkrétní přístupy ke studiu autenticity tak, jak byly rozpracovány od 70. let 20. století.
Zvláštní pozornost je pak věnována fenoménu turistických představ, které jsou předmětem antropologie turismu od 90. let 20. století. Součástí jsou proto typologie těchto kategorií, ale také rozpracování kategorie turistického pohledu, včetně jejího teoretického zpřesňování a postupné diferenciace. Šestá kapitola představuje obraz destinace, ovlivňující rozhodování podniknout cestu do konkrétní turistické destinace, její návštěvnost a chování turistů.
Koncept obrazu a osobnost destinace tvoří klíčové aspekty značkování (branding) turistické destinace, jež se v oblasti turismu výrazněji prosazuje na přelomu 80. a 90. let. Sedmá kapitola je věnována analýze a interpretaci sociální interakce a vztahu hostů a hostitelů.
V 60. a 70. letech se totiž pozornost zaměřila spíše na antropologickou reflexi negativních sociokulturních dopadů turismu na hostitelské komunity. Od konce 80. let se ale ohnisko výzkumů přesunulo k analýze a interpretaci vlivu komodifikace na význam a autenticitu hostitelské kultury a identity, přičemž procesy související s turismem začaly být považovány také za pozitivní.
Tento trend pokračuje i v 90. letech, kdy se intenzivněji zohledňují pozitivní dopady turismu na hostitelskou kulturu. Osmá kapitola rozšiřuje téma antropologie turismu o fenomén suvenýru, jeho typologie, významy, atributy a vzorce chování související s jeho nakupováním.
Kapitola zdůrazňuje komodifikaci domorodých uměleckých a řemeslných artefaktů v důsledku turismu, v němž se v podobě suvenýru - komodity, stala tato díla jedním z ekonomických zdrojů nativních kultur. Cílem monografie je poskytnout výkladový rámec, který umožňuje porozumět základním konceptům a přístupům v antropologii turismu.
Monografie neaspiruje na úplné a vyčerpávající zpracování zkoumané problematiky. Je vedená spíše snahou prezentovat základní oblasti a aspirace antropologie turismu jako relativně nové antropologické subdisciplíny.
V neposlední řadě tato práce usiluje na základě případových studií poukázat na širší historický a kulturní kontext objektů a procesů spojených s aktuálním fenoménem turismu.