Abstrakt
Článek se zabývá pokusem Léona Herrmanna identifikovat šest anonymních vůdců, které Seneca ve svém spisu De ira použil jako příklady obětí hněvu. Jelikož za šestého z těchto vůdců považoval Ježíše z Nazarethu, zůstal tento pokus stranou zájmu, protože Herrmannovy postupy při odhalování nových mimokřesťanských testimonií k Ježíšovi a počátkům křesťanství jako téměř nevědecké oprávněně nebudí důvěru.
Senecovi vůdcové však nepřitahují příliš pozornosti ani ze strany jeho moderních komentátorů a překladatelů, kteří se pouze tu i onde pokoušejí je identifikovat a nikdy ne více než dva z nich. Herrmannův pokus a pár reakcí, které vyvolal, tak alespoň významně zvýšily počet kandidátů a k dispozici je i několik vodítek k lepšímu ověření všech dosud navržených identifikací těchto vůdců.
Po zvážení těchto vodítek lze říci, že jsou určité podmínky, které ale ve skutečnosti velmi pravděpodobně nenastaly, za nichž by bylo lze uvažovat o tom, že Seneca měl na mysli Ježíše. K tomu lze dodat zajímavé úvahy k dataci vzniku spisu De ira a situaci raně křesťanské komunity v Římě, ovšem s tím, že jsou jen velmi chatrně podloženy.