Abstrakt
Publikace seznamuje čtenáře s problematikou řecké emigrace v Československu, a to od jejího samotného vzniku, tj. příchodem tisíce dětských uprchlíků na jaře r. 1948 až do "repatriace" převážné většiny řeckých exulantů v průběhu osmdesátých let. Existence asi stotisícové řecké politické emigrace v zemích socialistického tábora představovala do nedávna další tabu pro poválečnou řeckou historiografii.
Tato studie sleduje především politický život emigrantů v souvislosti s dějinami Komunistické strany Řecka a jejího vztahu s Moskvou, popř. s dalšími "bratrskými" stranami, především s KS Československa. Zvláštní důraz je pak v publikaci kladen na otázku zformování identity emigrantů v souvislosti s dopady dvou rozštěpení řeckých komunistů v době destalinizace a následně v době Pražského jara, která vedla ke ztrátě hegemonistického postavení KS Řecka v řecké levici.
Jednotlivá témata, např. otázka repatriace řeckých emigrantů, jsou přitom zkoumána nejen v politické rovině, ale jsou též sledované jejich socio-kulturní, popř. antropologické přesahy v kontextu politického vývoje v Řecku a v Československu.