Abstrakt
Česká republika je zemí, kde je lyžování na čelních pozicích žebříčku v oblíbenosti mezi všemi lokálně provozovanými sporty, dalo by se říci, že vedle hokeje a fotbalu jde o národní sport. Co se týče rekreačního provozování lyžování, pak je lyžování zřejmě nejmasovějším sportem, kde údaje Svazu lyžařů ČR hovoří o 20% lyžující populace, což čítá 2.000.000 lyžařů.
To vše je dáno díky souhře několika faktorů, mezi nimiž je možné vyzdvihnout geomorfologický charakter území, geografickou polohu, a s tím související vhodné klimatické podmínky. Dalším faktorem je tradice lyžování, jehož počátky v ČR lze datovat až do 19. století, podporovaná existencí nejstaršího lyžařského svazu na světě (1903) a zejména výjimečným rozvojem výuky lyžování, která byla zavedena do škol všech stupňů jako povinná.
Když k masovému rozvoji a tradici lyžování přičteme i obecně charakteristický rys tohoto sportu, kterým je vyšší rizikovost, přinášející četnější úrazy, pak nám zde vzniká koktejl, který nutně vyvolává otázky řešení bezpečnosti takto rozšířeného sportu. Bezpečnost lyžování je v centru pozornosti tohoto příspěvku, který má rovněž za cíl čtenáře seznámit s aktuální situací v oblasti bezpečnosti lyžování a relevantní právní úpravy v České republice.
Příspěvek předkládá extrakt obecné právní úpravy a relevantní judikatury ve formě srozumitelné pro laickou lyžařskou veřejnost.Akcent je kladen na význam FIS pravidel se smyslu podpůrného kodexu norem chování lyžaře dlouhodobě uznávaných v mezinárodním kontextu i orgány justice.