Abstract
U nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) byla již identifikována řada genetických změn, které nám jako prediktory účinnosti léčby umožňují vybrat pro naše pacienty nejúčinnější léčbu. Mezi ně patří i přestavba genu ALK (anaplastická lymfomová kináza) a genu ROS1 (c-ros onkogen 1).
Při jejich prokázání je indikována léčba tyrosinkinázovými inhibitory. Léčba inhibitory ALK prokázala větší účinnost než léčba cytotoxická a je standardem léčby pacientů s ALK+ NSCLC.
Nicméně i při této léčbě musíme počítat se vznikem rezistence, a ve snaze o její překonání jsou proto vyvíjeny inhibitory ALK vyšších generací. V poslední dekádě byly vyvinuty již tři generace inhibitorů ALK: první generace - krizotinib; druhá generace - ceritinib, alektinib, brigatinib a ensartinib; třetí generace - lorlatinib.