Abstrakt
Je Hegel Lévinasovou antitezí? Autorka ukazuje, že Lévinas i Hegel se sice liší ve svém pojetí bytí, vztahu k druhému a dějin, ale sdílejí význačné východiska. V první řadě usilují oba o to, aby unikli subjektivismu svých předchůdců.
Zatímco Lévinas usiluje o vymanění se z Husserlovy filosofie, Hegel se osvobozuje od Fichtova subjektivního idealismu. Oba myslitelé hledají nové stanovisko a shodně zdůrazňují, že vědomí je pro ně touhou, což je stěžejní pro jejich koncepci vztahu k druhému.
Dále se však oba myslitelé rozcházejí. Zatímco Hegel zdůrazňuje, že podmínkou uskutečnění je zakoušená reciprocita, Lévinas staví do popředí závislost vědomí na druhých, dokonce jejich podrobení druhými.
Navzdory tomuto důrazu na hierarchii se však Lévinas nechce vzdát Hegerova pojmu symetrických vztahů, které jsou konstitutivní pro společnost a stát.