Příspěvek vychází z dlouhodobého terénního výzkumu ve východoslovenské romské komunitě žijící nebo pocházející z obce Borovany, ve které dochází již po generace k subetnickým sňatkům mezi Vlašika Rom (olašskými Romy) a slovenskými Rumungri. Tento text vychází z autorčiny disertační práce, jež se zabývala vztahem mezi užíváním jazyka a vytvářením etnických kategorií v této obci.
V jejím rámc se autorka zaměřovala kombinací sociálně antropologických, orálně historických a sociolingvistických metod na aktérskou konceptualizaci skupinových hranic rozdělující obyvatele obce na olašské Romy (Vlašika Rom), neolašské Romy (Rumungri) a Neromy (Gáže/ Gadže) a na roli jazyka v tomto procesu. V předkládaném textu se věnuji způsobům, jakými lokální aktéři popisují (sub)etnickou hranici, jež odděluje olašské Romy od Romů neolašských (Rumungrů), a případně také od Neromů.