Pro internistu, angiologa, možná i některého kardiologa, jistě však pro praktického lékaře, se stává v poslední době antitrombotická léčba kardiaků velmi komplikovaná, až nepřehledná. Řídíme se doporučenými postupy, jak postupovat po prodělaném infarktu myokardu (myokardiální revaskularizaci), nicméně tito nemocní s často polyvaskulárním postižením podstupují i další revaskularizace a řada z nich má navíc fibrilaci síní vyžadující též léčbu antikoagulační. Doporučení, jak optimálně postupovat, které protidestičkové léky (antiagregancia) kombinovat a jak dlouho je podávat, jsou předmětem mnoha evropských dokumentů (například jsou obsažena v řadě doporučení Evropské kardiologické společnosti: Acute Myocardial Infarction in patients presenting with ST-segment elevation, Focused update in Dual Antiplatelet Therapy, Peripheral Arterial Disease - diagnosis and management, Guidelines on Myocardial Revascularization).
Situace se stává ještě složitější, protože do hry vstupují i antitrombotika, podávaná v kombinaci s léky protidestičkovými, a sice v nových dávkách (například přímá perorální antikoagulancia, konkrétně rivaroxaban). Podobně častěji užíváme léky mezi antitrombotika nepatřící, ale mající významný antiagregační efekt (např. cilostazol).