Přístup k sekuritizačním transakcím po krizi z roku 2008 prošel významnými změnami, jak z pohledu regulátora, tak i z pohledu účastníků transakce. Tento článek se zabývá možnými přístupy ke strukturování sekuritizačních transakcí.
S tímto tématem se nedílně pojí problematika úvěrových derivátů, které je také věnována značná část článku. Dále jsou rozebírány rozdílné postupy pro syntetickou sekuritizaci a tradiční (true sale) sekuritizaci.
Nejdříve jsou analyzovány role jednotlivých účastníků transakce, následně jsou diskutovány úvěrové deriváty, které jsou dále rozděleny do skupin na financované a nefinancované úvěrové deriváty. Tyto texty poslouží k hlubšímu vhledu do problematiky syntetické sekuritizace, která ukončuje popis sekuritizačních struktur.
Závěrem článku autoři hodnotí jednotlivé struktury a poukazují na jejich výhody a nevýhody.