Myšlení o světle hrálo v kulturních dějinách řadu významných rolí coby: pojivo na rozhraní sakrálního a profánního prostředí, klíč k některým představám o metafyzice či symbol rozumového uchopení skutečnosti. Přírodovědecká praxe postupně zpřesňovala popis povahy světla coby fyzikálního fenoménu, dodnes však světlo též zůstává v kolektivním vědomí jako motiv spásy, spravedlnosti či naděje.