Abstrakt
Příspěvek pojednává o vztahu dosavadní judikatury Soudního dvora EU a právní úpravy směrnice EU proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD) v oblasti pravidel pro zdanění příjmů ovládané zahraniční společnosti (CFC pravidla). Tato oblast daňového práva byla doposud právem EU dotčena pouze v rámci tzv. negativní integrace.
Stěžejní význam proto zaujímala rozhodnutí Soudního dvora EU, která postupně vytyčila podmínky aplikace CFC pravidel jednotlivých členských států v rámci EU tak, aby tato aplikace nenarušovala základní ekonomické svobody vnitřního trhu EU. Situace se změnila s přijetím směrnice ATAD, která sama upravuje CFC pravidla a stanovuje minimální standard pro regulaci CFC pravidel v právních řádech členských států EU (jak těch států, které již CFC pravidla měly v právním řádu zakotvená před přijetím směrnice, tak těch, pro které je tento institut nový).
Cílem příspěvku je posoudit relevanci judikatury Soudního dvora EU týkající se CFC pravidel, která vznikla před přijetím a implementací směrnice ATAD. Za účelem identifikaci problematických otázek jsou analyzovány a porovnány následující oblasti právní úpravy a soft law týkající se CFC pravidel: výsledky projektu BEPS realizovaným OECD, zejména výstup v podobě Action 3 Designing Effective Controlled Foreign Company Rules, úprava CFC pravidel obsažená v článku 7 směrnice ATAD a judikatura Soudního dvora EU týkající se CFC pravidel.
Posouzení významu dosavadní judikatury Soudního dvora EU ve vztahu k úpravě obsažené ve směrnici ATAD, je nezbytné z hlediska budoucí interpretace a aplikace právní úpravy CFC pravidel jednotlivých členských států, kterou je směrnice ATAD implementována do jejich právních řádů.