Abstrakt
Cíl: Zavedení dialyzačního katétru translumbálním přístupem představuje možnost získání kvalitního žilního přístupu u pacientů s vyčerpanými klasickými žilními vstupy. Cílem této práce je zhodnocení technické úspěšnosti zavedení a dlouhodobé průchodnosti translumbálních hemodialyzačních katétrů (TLK) a porovnání výsledků se standardními tunelizovanými hemodialyzačními katétry zavedenými cestou vnitřníjugulámí žíly (SK).
Metodika: V období od roku 2010 do konce roku 2018 byl na našem pracovišti implantován TLK u 37 pacientů, u nichž vzhledem k okluzijugulámích a brachiocefalických žil nebylo možné implantovat katétr standardním přístupem. Léčeno bylo 17 (45,9 %) mužů a 20 (54,1 %) žen, věkové rozpětí pacientů bylo 41-89 let, medián 64,0 let.
Soubor pacientů s TLK jsme srovnali se skupinou pacientů, u nichž byl za stejné období zaveden tunelizovaný dialyzační katétr standardní cestou přes vnitřní jugulámí žílu. SK cestou vnitřní jugulámí žíly (VJI) byl zaváděn u 196 pacientů, z toho u 113 (57,7 %) mužů a 83 (42,3 %) žen.
Věkové rozpětí pacientů bylo 16-91 let, medián 68,5 roku. Výsledky: Celková doba sledování pacientů ve skupině TLK byla 1-2097 dní, medián 673 dnů.
Doba sledování ve skupině SK byla 1-2915 dní, medián 310 dnů. Technická úspěšnost zavedení byla 97,4 %, resp. 98,6 %.
Periprocedurální komplikace se vyskytly u 10,3 % výkonů ve skupině TLK a u 4,2 % výkonů ve skupině SK, všechny byly klinicky nevýznamné. Z 37 pacientů ve skupině s TLK zemřelo 23 pacientů (62,2 %) a ze 196 pacientů ve skupině SK zemřelo 53 pacientů (27,2 %).
Za celou dobu sledování došlo ke komplikacím přerušujícím průchodnost u 13 katétrů ve skupině TLK a 60 katétrů ve skupině SK. Primární průchodnost katétrů byla ve skupině TLK 76,7 % za 1 rok a 39,5 % za 4 roky od zavedení.
Ve skupině SK byla jednoletá primární průchodnost 69,0 % a 27,7 % za 4 roky od imptantace. Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami (log-rank test, P = 0,550). Četnost výskytu infekčních komplikací a poruch průchodností katétrů vztažená na 1000 dnů sledování pro jednotlivé skupiny pacientů byla 0,15 a 0,11 u TLK, resp. 0,33 a 0,25 u SK.
Během sledováníjsme provedli celkem 15, resp. 75 reintervencí k udržení průchodnosti katétrů. Závěr: Zavádění translumbálních žilních katétrů představuje bezpečnou alternativu zajištění dialyzačního přístupu u pacientů s chybějícími žilními vstupy.
Zároveň poskytuje dlouhodobý dialyza ční přístup, který dovoluje získání času k zajištění nového klasického žilního přístupu.