Abstract
Hepatocelulární karcinom (HCC) je maligní onemocnění jater, které ve většině případů vzniká v terénu chronického jaterního onemocnění. Různá jaterní onemocnění mají různé riziko rozvoje karcinomu, na jeho vzniku se podílejí u jednotlivých onemocnění také rozdílné kancerogenní mechanismy.
Obecně se tyto mechanismy mohou týkat přímého působení vlastní příčiny jaterního onemocnění (virové infekce, kumulace těžkých kovů) nebo návazných mechanismů chronického zánětu a fibrogeneze, ke kterým můžeme řadit i procesy oxidativního stresu. Existují i případy HCC bez jaterní cirhózy a zde se pak uplatňují především zmíněné mechanismy s přímým podílem etiologického faktoru (např.
X protein u HBV infekce). Klíčovou metodou, která prokazatelně umožňuje dosáhnout lepších léčebných výsledků HCC, je screening/surveillance HCC.
Metodou screeningu je abdominální sonografie opakovaná každých 6 měsíců. Otázkou, která dosud nebyla jednoznačně vyřešena a která ve svém důsledku velmi významně ovlivňuje efektivitu, je definice cílové populace, která musí být screeningové metodě vystavena.
V současné době jsou cílovou populací osoby s jaterní cirhózou. I ve 21. století máme dostupnou pouze jedinou metodu primární prevence HCC.
Jedná se o univerzální vakcinaci HBV. Za metody sekundární prevence můžeme považovat všechny metody léčby chronických jaterních onemocnění, zejména pak protivirovou léčbu HBV a HCV infekce.
Terciární prevencí je pak vlastně adjuvantní terapie HCC po jeho terapii či některé další postupy snižující riziko rekurence HCC.