Od ruských emigrantů ke Gorbačovově "novému myšlení": kontinuita a diskontinuita ruského liberálního socialismu ve 20. století

Abstrakt

Cílem referátu je poukázat na kontinuitu liberálně socialistického paradigmatu v první a druhé polovině 20. století v Rusku, resp. Sovětském svazu, kriticky ji analyzovat a zasadit do politického a sociálního kontextu.

Referát má tedy primárně být příspěvkem k dějinám idejí. Za nejvýraznější představitele ruského liberálního socialismu první poloviny století lze považovat právního teoretika B.

A. Kisťakovského (1868-1920), filosofa S.

I. Gessena (1887-1950) a juristu a sociologa G.

D. Gurviče (1894-1965).

Pokusím se ukázat, že tento proud, který se po říjnu 1917 rozvíjel především v prostředí ruské emigrace, o několik dekád později paradoxně nalezl své pokračování v novém myšlení M. S.

Gorbačova. Navzdory značně odlišnému sociálnímu i historickému kontextu je pro uvedené teoretiky charakteristické úsilí o nalezení takové syntézy socialismu a liberalismu, která by dokázala využít pozitivních prvků obou ideologií a s nimi souvisejících socioekonomických modelů, propojit je a zasadit do nového socioekonomického řádu, odlišného jak od západního liberálně demokratického, tak sovětského systému.

V referátu budu argumentovat, že přes proklamovanou návaznost na závěrečnou fázi Leninova díla gorbačovovské reformní myšlení využívalo daleko spíše základních konceptů ruského liberálně socialistického paradigmatu. Mezi ně patří především uznání primátu, resp. suverenity práva a silný akcent na právní stát (liberální princip), program sociální emancipace, zahrnující imperativy inkluze, participace a reálné, nikoli jen formální rovnoprávnosti, demokratizace v ekonomické sféře, hledání střední cesty mezi atomistickým individualismem a totalitářským kolektivismem spojené s respektem k lidským právům a důstojnosti člověka i akcentem na mravní a psychologický rozvoj či bytostnou pluralitu zájmů.

Příklon k subjektivitě v tomto ohledu souvisí s odmítnutím rigorózního třídního přístupu a rehabilitací společenské "nadstavby". V závěru naznačím, že gorbačovovské nové myšlení nakonec vyústilo v přijetí přirozenoprávních postulátů, čímž se definitivně odpoutalo od sovětského právního pozitivismu a propojilo se s meziválečným, exilovým liberálně socialistickým proudem, který nechápal socialismus jako socioekonomickou formaci, nýbrž v prvé řadě jako specifický soubor hodnot, jako normativní, silně axiologický systém.