V současném pojetí vzdělávání nezůstávají žáci pasivními příjemci informací. V progresivní pedagogice je humor vnímán jako přirozená součást komunikace ve třídě.
V kontextu pedagogiky mu je připisována řada pozitivních funkcí - od zvyšování motivace žáka po podněcování divergentního myšlení (Bell, Pomerantz, 2016; Mareš, Křivohlavý, 1995; Šeďová, 2013). Cílem posteru je představit dílčí výsledky výzkumného projektu (GA UK), jehož záměrem je na základě přímého pozorování výuky specifikovat projevy humoru ve výtvarné výchově, jejich přínos a vzdělávací potenciál.
Kvalitativní šetření nachází východiska ve školní etnografii (Kučera, 1992, Woods, 2012) a v etnografických přístupech využitých v dosavadních výzkumech pedagogiky umění (Brenne, 2004; Uhl Skřivanová, 2011, Brücknerová, 2011). Sběr dat probíhá přímým pozorováním výuky na ZŠ a SŠ, dále formou rozhovorů s učiteli a pořizováním fotodokumentace.
K vyhodnocování výzkumných nálezů je využívána kvalitativní analýza obsahu dle P. Mayringa (2000).