Studie analyzuje možnosti a limity motorizace venkovských oblastí na východě Čech, od počátků do roku 1989. Zkoumání tohoto tématu zahrnuje i problematiku situovaného automobilismu.
Zabývá se vztahem uživatelů dopravních prostředků (automobily a motocykly) k mobilitě, jejich zkušenostmi, nápady a názory spojenými s tímto aspektem jejich života. Pozornost je věnována také nástupu traktorů, souvisejícím se socialistickou kolektivizací vesnic.
Autor poskytuje kritickou reflexi této konkrétní oblasti technologie, její pragmatické, sociální a symbolické funkce v historickém kontextu. Poznatky autor čerpal zejména ze svého terénního výzkumu.