Hepatoprotektiva jsou širokou skupinou přírodních látek s předpokládaným pozitivním, ochranným a regeneračním účinkem na jaterní buňku. Vyznačují se s velmi dobrou tolerancí a bezpečnostním profilem, osvědčeným tisíciletým užíváním. Účinnost některých hepatoprotektiv, např. silymarinu nebo vitaminu E, je dobře literárně podložena. Účinnost a role dalších potenciálně hepatoprotektivních látek je předmětem lékařských výzkumů na celém světě.
V moderní hepatologii, která je zaměřena především na účinnou kauzální léčbu chronických hepatitid a dalších klinických jednotek, je postavení hepatoprotektiv oslabené. Jiná je situace ve všeobecné praxi, kde se praktický lékař setkává s pacienty v různých fázích jaterních onemocnění.
Pečuje o osoby s různou životosprávou, chronickou medikací, metabolickým syndromem, nadváhou nebo diabetem 2. typu. Mezi těmito pacienty je vysoká prevalence jaterních poruch, steatózy a steatohepatitidy, onemocnění s potenciálně progresivním průběhem, pro které neexistuje jednoduché terapeutické řešení.
U těchto pacientů mohou být užitečnou součástí komplexních přístupů léčiva z oblasti komplementární a alternativní medicíny, jak dokazuje příklad hepatoprotektiv.