S počátkem 20. století a nástupem umělecké moderny a uměleckých skupin se země střední Evropy staly jedinečnou zónou uměleckých a kulturních kontaktů. Paříž zůstávala sice i nadále centrem a hlavním městem umělecké moderny, ale na "okrajích" působila svébytná kulturní a umělecká dynamika, která dala vzniknout současně psychoanalýze, fenomenologii, tvarové psychologii, o něco později Pražskému lingvistickému kroužku a Vídeňskému kroužku, výmarskému a dessavskému Bauhausu, vlastní podobě českého kubismu, který šel záhy svou vlastní cestou, nezávislou na Paříži, expresionismu, dada, poetismu.