Abstrakt
Předmětem logopedické intervence se v posledních letech stále více stává problematika neurogenních poruch komunikace v rámci dospělého a seniorského věku, které zahrnují poruchy na bázi postižení individuálního jazykového systému, narušení motorické realizace řeči, poruchy primárních funkcí orofaciálního traktu a v neposlední řadě také kognitivně-komunikační poruchy. Všechna tato narušení, často ve spojení se závažnými omezeními t ělesné hybnosti, výrazně limitují možnosti zapojení dotčených osob do společnosti.
Předkládaný příspěvek si klade za cíl alespoň stručně představit problematiku logopedické intervence u osob s poruchou polykání v následné péči a prostřednictvím kazuistiky seniora s dysfagií upozornit na hlavní úskalí, se kterými se kliničtí logopedi a jejich pacienti v následné péči setkávají.