Abstract
Předkládaný příspěvek informuje o realizaci akčního výzkumu, jehož cílem bylo zlepšení komplexního pedagogického využití školní zahrady. Primárním cílem bylo zlepšit skutečné využívání školní zahrady konkrétní školy s ohledem na soudobé poznatky z oblasti environmentální výchovy, didaktiky, speciální a sociální pedagogiky.
Sekundárním cílem bylo vytvořit modelovou strategii akčního výzkumu školní zahrady, uplatnitelnou v podobných podmínkách českých základních škol. Pro výzkum byla zvolena škola, která zahrnuje mateřskou a základní školu speciální, mateřskou a základní školu pro žáky se závažnými vadami řeči, základní školu pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, základní školu a střední školu speciální.
Tato škola byla zvolena pro svou komplexnost, která se týká obsažení preprimárního, primárního i sekundárního stupně a složení žáků, které je velmi pestré. Vybraná škola má vlastní školní zahradu, která je mimo areál školy. Školní zahrada je využívána zejména pro výuku pracovní výchovy.
Její výchovný a vzdělávací potenciál je však mnohem širší, a to zvláště s ohledem na skutečnost, že škola vzdělává především žáky s lehkým i těžkým mentálním postižením, poruchami učení a chování. Školní zahrada jako celoročně využitelná "učebna v přírodě" by mohla sloužit k výuce celé řady předmětů a přispět ke snížení času, který žáci tráví v budovách. Pro výzkum byl zvolen kvalitativní p řístup.
Jednalo se o akční výzkum s designem případové studie. Výzkumnými metodami bylo pozorování, polostrukturované rozhovory s vedením školy, učiteli i žáky.
Současně byly analyzovány stěžejní kutikulární dokumenty a program EVVO (Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta), který je součástí koncepce školy. Analýza dokumentů, rozhovory a pozorování ukázaly výhody i limity využívání školní zahrady jako specifického edukačního prostředí.
Během postupujícího výzkumu se ukázalo, že potřeby jednotlivých částí školy a jejich žáků a učitelů jsou velice rozdílné. Tyto potřeby tedy ovlivňují četnost i efektivitu ve využívání zahrady.
Většina učitelů i žáci vnímají školní zahradu jako prostředí, které je pro žáky atraktivní, podnětné a může eliminovat řadu negativní jevů, se kterými se setkáváme v budovách školy. Jde například o možnost pohybu, výběru polohy při práci, dostatek čerstvého vzduchu, přirozeného světla, snížení hlučnosti, což jsou aspekty, které mohou významně ovlivňovat edukační proces i chování žáků během něj.