Onemocnění pohybového aparátu patří k jednomu z nejčastějších důvodů návštěvy ambulance praktického lékaře. Většinu tvoří nezánětlivá/mechanická příčina, pouze u malé části nemocných se může jednat o zánětlivé autoimunitní revma-tické onemocnění postihující jednotlivé složky pohybového aparátu (svaly, fascie, šlachové pochvy, kloubní struktury).
Rozliše-ní těchto chorobných stavů vyžaduje široké diferenciálnědiagnostické znalosti vedoucí k odeslání nemocného ke specialistovi podle charakteru obtíží a k zahájení včasné terapie. Terapie revmatických zánětlivých onemocnění je postavena na kombinova-né protizánětlivé a imunosupresivní léčbě.
Základem jsou chorobu modifikující léky, v některých případech společně s gluko- kortikoidy, které vedou k navození remise onemocnění. Pokud dojde k selhání této terapie, přichází v úvahu biologické léčba, jejíž portfolio se v poslední době rozšířilo o řadu nových molekul.
Dlouhodobý průběh autoimunitního onemocnění je spojen s rozvojem řady komorbidit. K jejich léčbě je nutné přistupovat aktivně.
V primární prevenci se snažíme o opatření, která za-brání vzniku komorbidit, jinak je nutný jejich včasný záchyt a léčba. Praktický lékař má v péči o revmatické pacienty nezastu-pitelnou úlohu, a to nejen ve včasném záchytu choroby, ale také svou rolí v multidisciplinárním týmu odborníků pečujících o chronicky nemocné se zánětlivým autoimunitním revmatickým onemocněním.
Cílem sdělení je stručný popis diagnostiky a novinek v terapii vybraných zánětlivých artropatií - revmatoidní artritidy a séronegativních spondyloartritid. V rámci komor-bidit budou diskutována doporučení Evropské ligy proti revmatismu (EULAR) v prevenci kardiovaskulárních chorob u systé-mových onemocnění pojivá