Autoři tematizují radikálně restriktivní kulturní politiku československého Husákova "normalizačního" režimu. Nastolují otázku, do jaké míry se v těchto podmínkách podařilo udržet literární, resp. překladový kontakt s literárním zahraničím a tematizují fenomén "pokrývání" autorů i překladatelů, kterým režim udělil zákaz publikování, jejich přáteli.
To vše pak konkretizují na osobnosti a díle básníka, esejisty a vynikajícího překladatele z ruštiny, francouzštiny a angličtiny, Jana Zábrany.