Mancipace a iniurecesse jsou způsoby nabývání vlastnictví, resp. obecněji řečeno nabývání moci (nejen nad věcmi, ale také nad osobami). Oba dva způsoby jsou charakterizovány jako formální a abstraktní právní jednání římského civilního práva.
Tato právní jednání se i v určitých dalších znacích podobají, najdeme však také zřejmé odlišnosti, nejviditelněji ve samotném způsobu provedení. Vztah mancipace a iniurecesse můžeme v rámci římského práva rozdělit do tří kategorií: a) mohou se alternovat; b) pro dosažení kýženého účinku musí být použity postupně obě právní jednání; c) jen jedno z právních jednání vede k dosažení zamýšleného cíle, zatímco druhé právní jednání nelze k dotčenému účelu použít.
Příspěvek shrnuje výskyt mancipace a iniurecesse v Gaoivých Institucích a analyzuje Gaiovy Instituce ve světle výše uvedeného dělení vztahu mancipace a iniurecesse.