Abstrakt
Cílená léčba je charakterizována vysokou afinitou a specifitou k cílovým strukturám; přináší však i specifika v oblasti farmakokinetiky a farmakodynamiky, která mohou mít důsledky pro klinickou praxi. V tomto článku budou nastíněny základní rozdíly mezi malými a velkými molekulami a detailněji pak diskutována problematika monoklonálních protilátek.
Přestože monoklonální protilátky zaujímají stále větší prostor v moderní farmakoterapii, jejich farmakologickým vlastnostem je věnována dosud poměrně malá pozornost. Pohyb těchto velkých proteinů v organismu vykazuje významné odlišnosti od malých molekul chemických léčiv.
Diskutovány jsou faktory, které mohou potenciálně ovlivnit účinek protilátek, jako je například tělesná hmotnost (obezita), tvorba protilátek proti léčivu, interakce, některé patologické stavy, a to s uvedením dokumentovaných příkladů a se zaměřením zejména na protilátky cílené k IgE, interleukinu 5 (IL-5) či jeho receptoru.