Nemalobuněčný plicní karcinom (NSCLC) je geneticky nehomogenní skupinou nádorů a právě tato genetická rozdílnost vede ke snaze o individualizovanou léčbu na základě prediktivních faktorů, které předpovídají účinnost léčby. Jedním z prediktivních faktorů při léčbě NSCLC jsou aktivační mutace genu EGFR (receptor epidermálního růstového faktoru), při jejichž pozitivitě je indikována léčba inhibitory tyrozinkinázy EGFR (EGFR-TKI).
V současné době máme k dispozici již tři generace těchto přípravků. I při této léčbě však musíme počítat se vznikem rezistence.
Mechanismy jejího vzniku při léčbě EGFR-TKI 1. a 2. generace jsou různé, nejčastěji (až v 60 %) se jedná o mutaci T790M na exonu 20. V listopadu 2015 FDA a v únoru 2016 EMA schválila EGFR-TKI 3. generace osimertinib k léčbě pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím NSCLC s prokázanou mutací T790M EGFR.
V současné době je osimertinib schválen i do léčby první linie u pacientů s prokázanou aktivační mutací genu EGFR (FDA od dubna 2018 a od června 2018 EMA).