S prodlužující se střední délkou života a stárnutím populace se zvyšuje závažnost zdravotních a sociálně ekono-mických důsledků osteoporózy u žen i u mužů. Potenciál snížit tato rizika mají kauzální opatření.
Syndrom osteo-porózy je převážně klinickou manifestací stárnutí (involuční osteoporóza) a onemocnění (sekundární osteoporóza). Při involučním úbytku kostní hmoty je účinným kauzálním opatřením v prevenci osteoporózy a zlomenin fyzická aktivita a úprava dietního režimu.
U osob se sekundární osteoporózou je kauzálním opatřením první volby účinné léčení základní p říčiny, u žen v prvních letech po přechodu menopauzální hormonální terapie nebo selektivní modu-látory receptorů pro estrogeny. Pokud nejsou tato opatření možná nebo účinná, je u osob se významně vyšším ri-zikem fraktur doporučena symptomatická farmakoterapie osteoporózy, ať již antiresorpční, nebo osteoanabolická