Článek se zamýšlí nad otázkou, jak lze psát světové dějiny. Argumentuje zejména ve prospěch tzv. relačních přístupů (komparativní dějiny, transnacionální dějiny apod.), které umo žňují vztáhnout české dějiny do širších rámců a souvislostí, a představují tak nezastupitelnou perspektivu ve studiu národních dějin.