Článek se zamýšlí nad otázkou, jak lze psát světové dějiny. Argumentuje zejména ve prospěch tzv. relačních přístupů (komparativní dějiny, transnacionální dějiny apod.), které umožňují vztáhnout české dějiny do širších rámců a souvislostí, a představují tak nezastupitelnou perspektivu ve studiu národních dějin.