Autorka se v pojednání zabývá Hegelovým pojetím Abraháma, aby tím přiblížila Hegelovu koncepci božství. Zaměřuje se přitom na starozákonní příběh oběti Izáka, který byl právě v kontextu osvícenství (a moderní filosofie) ošemetný.
Smí se člověk podrobit božím příkazům? Smí jednat z povinnosti a smí být poslušný? Autorka zasazuje Hegelovy úvahy na straně jedné do kontextu myšlení Immanuela Kanta, který Abrahámovu poslušnost odmítal, na straně druhé do kontextu myšlení Sorena Kierkegaarda, pro něhož byl Abrahám prorokem víry a spolu s tím i skutečné svobody.