Abstrakt
Studie se zabývá nejstarším vývojem historické slavistiky na české univerzitě v Praze a jejím nejvýznamnějším představitelem, kterým byl Jaroslav Bidlo (1868-1937). Sleduje jeho vazby k pražské univerzitě od doby studií, kdy náležel k nejstarší generaci tzv.
Gollovy školy, studijní pobyty v Krakově, Moskvě a Petěrsburgu, i průběh jednotlivých stupňů akademické kariéry od habilitace po dosažení řádné profesury v r. 1910. Zahrnuje také přehled Bidlových pedagogických a organizačních aktivit v rámci univerzity.
Jeho akademická kariéra dosáhla vrcholů volbou děkanem Filozofické fakulty (1915/1916) a později tříletým působením v celouniverzitním akademickém senátu ve 30. letech. Bidlovy meziválečné aktivity na Univerzitě Karlovy ukazují, jak se z původně spíše marginálního vědního oboru mohl v důsledku změny geopolitické situace stát přední a státem podporovaný obor.