Kniha Zdeňka Brdka sleduje zmapování a zhodnocení teoretického a kritického díla Jindřicha Chalupeckého (1919-1990), významné osobnosti českého intelektuálního a uměleckého života 20. století. Autor se zaměřuje na období 1930-1948, na Chalupeckého konfrontaci s českou avantgardou, surrealismem, na jeho pozici teoretika Skupiny 42.
Ukazuje, že Chalupeckého zásadním a nezbytným kritériem jeho přístupu k uměleckému tvoření je individuální a pregnantní umělecký výraz.