Abstrakt
V dynamicky se vyvíjejícím světě učitelé čelí mnoha výzvám, kterým se musí p řizpůsobit. Aby toho byli schopni, musí se aktivně dále vzdělávat.
Existuje mnoho způsobů, jak profesně rozvíjet učitele. V zahraničí je často zmiňována potřeba proměnit školu v profesní učící se komunitu, která by umožnila vzájemnou spolupráci, emoční podporu a osobní růst učitelů. (DuFour a Eaker, 1998) Jedním z nástrojů, jak rozvíjet učitele a současně pomáhat budovat takovou komunitu, je skupinová reflexe.
Způsob učení se pomocí reflektování vlastního jednání popisuje Korthagen (2001) modelem ALACT. Podobný model používá i metoda Wanda, kde tímto cyklem prochází celá skupina a dochází ke kolektivnímu učení.
Ukazuje se, že kolektivní učení zaměřené na reflexi praxe má pozitivní dopad na rozvoj učitelů a kvalitu školy. (Hord, 2004) Reflektivní metoda Wanda má své kořeny v Balintovské skupině, její forma je však upravena pro školní prostředí a liší se využitím doceňujícího výzkumu, který hraje v celém procesu reflexe klíčovou roli. Wanda umožňuje učitelům nahlížet situace z praxe z různých perspektiv a tím otevírá příležitosti k učení.
Cílem výzkumu bylo empiricky ověřit, jaký potenciál má metoda skupinové reflexe Wanda v kontextu české školy. Za zásadní podmínku pro systematické zavádění Wandy považujeme vnitřní motivaci učitelů se skupinových reflexí účastnit, proto jsme se rozhodly zaměřit pozornost především na ně, jejich pohled a perspektivu. Šetření mělo povahu kvalitativního výzkumu.
Výzkum měl dvě části: předvýzkum a výzkum samotný. V první fázi bylo využito zúčastněné pozorování a dotazníkové šetření, které pomohly identifikovat stěžejní oblasti zkoumání v hlavní části výzkumu, pro kterou byla data sebrána prostřednictvím hloubkových rozhovorů s účastníky skupinových reflexí Wanda.
Rozhovor byl polostrukturovaný a byl realizován s devíti účastnicemi setkání. Audiozáznamy rozhovorů byly následně přepsány a posléze kódovány třemi autorkami výzkumu.
Pro podrobnou analýzu textu byla zvolena metoda otevřeného kódování. Analýza rozhovorů ukázala, že na metodě Wanda učitelé nejvíce oceňují posílení vzájemné sebedůvěry a sounáležitosti v profesní skupině.
Dále považují za pozitivní, že se díky ní vytváří prostor pro sdílení a řešení problémů a že umožňuje nahlédnout obtížné situace z různých perspektiv. Metoda přispívá také k rozvoji sebepoznání a dovednosti reflektovat.
Rizika učitelé shledávali v neochotě některých účastníků svůj problém i nápady sdílet nebo v nedostatečném zájmu cizí případy řešit. Dalším úskalím byla také náročnost popsat jádro problému i riziko stereotypu, tedy opakování podobných případů.