Ontologická interpretace bytí s druhými neboli vypracování podmínek porozumění druhému jakožto druhému se na první pohled jeví jako pouhý "vedlejší produkt" Gadamerovy filosofické hermeneutiky, která usiluje o vypracování podmínek dějinného rozumění vůbec. Protože ale nakonec veškeré rozumění má podle Gadamera strukturu otázky a odpovědi - dialogu, představuje setkání s druhou bytostí jeho modelový vzor.
Druhý rovněž vystupuje jako význačný předmět hermeneutické zkušenosti, neboť neprobouzí pouze otázky - ale také naslouchá. Zkušenost setkání s druhým tak leží v samém centru hermeneutického problému.
Demonstruji, že hermeneutická interpretace této zkušenosti umožňuje podržet oba její konstitutivní momenty - jinakosti a vzájemnosti - a nepodřizuje přitom setkání s druhým ani sebe-vztahu subjektu, či existence, ani nepropadá patosu radikální jinakosti druhého.