V jazyce i kultuře se kůň ukazuje jako jedno z nejvýznamnějších zvířat, které vystu-puje po boku člověka. Často se tak objevuje i jako součást vlastních jmen, zejména antroponym, toponym a chrématonym. Cílem příspěvku je ukázat, zda a do jaké míry se stereotypy spojené s koněm (jeho barvou atd.) promítají do vlastních jmen.
Charakterizována jsou zejména některá specifika spojená s názvy pohostinských zařízení. Příspěvek vychází z metod kognitivní a kulturní lingvistiky.