bou filosofických proudů, nabídnutí rady inferencialistům, co dalšího by si ještě měli vzít z Heideggera (i když jim to nakonec stejně nebude moc plat- né), nebo také navázání dialogu a případně i uznání, že například i fenomén pravidel a řízení se jimi, kterým se tak intenzivně zabývá současná filosofie jazyka, by mohl být podstatný nakonec i pro rozumění. Tomáš Hanzal 4 V knize nalezneme právě jeden odkaz na konkrétní místo v Brandomově textu (s. 27) a právě jeden citát z jeho díla (s. 54).
Koubův překlad je navíc poněkud volný. 5 O tom se můžeme přesvědčit v samém závěru eseje (s. 68-69), kde je rovněž jasně patrné, že za nedostačující pro svůj projekt považuje Kouba i myšlení raného Heideggera.