Článek rekonstruuje a srovnává jazykové hry profesionálních filmových kritiků a fanoušků hodnotících filmová díla. Důraz je kladen na pragmalingvistickou analýzu sémantiky a normativity hodnoticích soudů, která je založena na analýze psaných recenzí a polostrukturovaných rozhovorech s hodnotiteli.
Výzkum ukazuje, že oba typy aktérů hrají stejnou jazykovou hru milovníka umění, ve které jsou hodnoticí soudy založeny na osobním vkusu mluvčího. Rozdíl nicméně spočívá v reflexivní práci s emocemi a v odlišném vztahu mezi hodnocením a emociálním prožitkem filmových kritiků a fanoušků.