Abstrakt
Stať resumuje dosavadní bádání o tzv. rorátních zpěvech, tj. svým původem liturgických zpěvech určených pro ranní votivní mši k poctě Panny Marie slouženou v adventní době, jež se podle svého incipitu nazývala mše Rorate. Naším cílem je především představit české roráty jako zajímavé téma pro (české) literární dějepisectví i pro srovnávací hymnologii.
Přestože polymediální povaha rorátních zpěvů přímo vybízí k interdisciplinárně koncipovanému výzkumu, je jedním z nejnápadnějších rysů dosavadního studia českých rorátů nevyváženost zájmu jednotlivých hymnologických disciplín. Na jedné straně lze sledovat téměř úplnou absenci bádání literárního dějepisectví: v první části stati analyzujeme, jak a za jakých okolností k tomuto zneviditelnění rorátů českými literárními historiky došlo.
Na straně druhé lze sledovat dlouhou historii muzikologického bádání, které naopak rorátům v dějinách české hudby vyhradilo významné místo, ba dokonce jim přímo přiřklo status specificky české hudby. České roráty tedy disponovaly - jak ukazujeme ve druhé části stati - jistým sebeidentifikačním potenciálem pro českou společnost, která se k nim v různých dobách s různou intenzitou hlásila jako k produktu své minulosti a nejednou je přímo instrumentalizovala jako svůj sebeidentifikátor. Vytváření specifického zpěvního repertoáru vázaného na mši Rorate je ovšem doloženo také v dalších (středo)evropských oblastech.
Otázkou, čím se od nich odlišují české rorátní zpěvy, se zabývá třetí část naší stati. Odlišnost mezi jednotlivými rorátními tradicemi totiž zjevně nespočívala (pouze) v jazyce, tradičně zdůrazňovaném monolingválně definovanými národními filologiemi.
Nabízí se též studium českých rorátů i v kontextu celoevropského procesu etablování konfesijně vymezených církví v raném novov ěku, tedy ptaní se po specifikách českých rorátů z hlediska konfesijně liturgického, ale též např. církevně správního nebo sociálně-kulturního. Podivuhodně početné prameny bohemikální provenience označené jako "officium Rorate", "Rorate", "rorátní zpěvy" apod. pocházejí z poměrně dlouhého časového období (od pozdního středověku až do současnosti).
Jejich různorodý charakter poukazuje na rozmanité funkce, na různé způsoby (re)produkce, distribuce a uchovávání v nich zaznamenaného repertoáru i na rozdílné významy, které s ním byly spojovány. To vše umožňuje sledovat, jakými proměnami (jazykovými, hudebními, konfesijními, liturgickými, materiálně mediálními ad.) tento repertoár i přes svou značnou stabilitu procházel a prochází, jak mnohokrát a jak různými způsoby byl a je rekontextualizován, reinterpretován a významově přepisován. České roráty tak jsou nepochybně vhodným materiálem vyzývajícím k propracovávání metod a nástrojů pro psaní dějin a pro studium komemorativního potenciálu lidských výtvorů minulých generací.
Studium dějin (re)produkce a recepce českých rorátních zpěvů umožňuje především sledovat, pomocí jakých technik a strategií se pečovalo a pečuje o materiální uchování i o smysl zpřístupňovaného "starého" literárně-hudebního výtvoru, a též jak aktivním procesem sama recepce (včetně recepce odborné) je, jak velkým potenciálem generování nového disponuje a jak se podílí na budování a utvrzování i na proměnách kolektivní identity recipujících společenství.