Aristotelovo pojednání O nebi I-II vyvozuje existenci dokonalého kruhového pohybu jako pohybu vlastního nebeské sféře, které pozůstává ze stejně dokonalého "prvního těles", jež může být konatelem kruhového pohybu. Přes svou látkovou povahu je první těleso popisováno jako něco božského, a tedy obsahující svůj vlastní zdroj pohybu. Článek zkoumá možnosti smířit toto pojetí dokonalosti pohybu celého nebe a současně stálic i planet, s axiomem prvního nehybného hybatele, jež má být podle Fyziky VIII a Metafyziky XII nelátkovým zdrojem téhož dokonalého pohybu.