Abstrakt
Kapitola monografie se pokouší literárně kriticky uchopit a interpretovat současnou popularitu využití toposu domu v britské literatuře a kultuře. Zdůrazňuje, že tento topos zde nehraje pouze roli dějiště, ale zároveň i tématu, motivu a symbolu, čímž poukazuje také na filosofickou a architektonickou rovinu této problematiky.
Společným jmenovatelem všech děl, o kterých kapitola pojednává, je schopnost vyprávět nejen historii jednotlivých obyvatel, ale tato vyprávění na sebe s průběhem času vrstvit. Prostřednictvím stavby je zprostředkována nejen historie jednotlivců a rodin, ale celých národů a kultur.
Ve své analýze se zaměřuje především na biografický román Dům u jezera (2015) Thomase Hardinga, který ztvárňuje současně historii domu, pěti rodin a Německa ve dvacátém století, a na román Skleněný pokoj (2009) Simona Mawera, který se kromě rodinné a národní historie Československa zaměřuje také na etickou roli architektury, jež s tématem domu bytostně souvisí. Dům je představen jako místo, které podmiňuje individualizaci a tedy i růst osobní identity, a vzhledem ke své univerzální roli a důležitosti v lidském životě, i potažmo identity společenské.