Přehledová studie přibližuje obecné úvahy i metodologické postupy, které se věnují důkladnějšímu poznávání zvláštností žáků. Vychází z předpokladu, že pokud má učitel či školní psycholog svoji odbornou činnost individualizovat a volit adekvátní intervence, musí dobře znát zvláštnosti svých žáků.
Studie je strukturována do šesti částí. V první části je diskutovaný problém zasazen do širšího kontextu, do konceptu "učení zaměřeného na žáka", tak jak ho odborné veřejnosti představila Americká psychologická asociace.
Druhá část studie porovnává tři koncepce výuky: diferenciaci, individualizaci a personalizaci, přičemž další výklad se soustřeďuje na individualizaci a personalizaci výuky. Třetí část studie připomíná snahu učitelů třídit si pracovně žáky do určitých skupin a těm pak přidělovat výstižná označení ("nálepkování" žáků). Čtvrtá část představuje odborný pojem, s nímž se už v zahraničí běžně pracuje "znalost žáka/studenta" a uvádí jeho definici.
Pátá část předkládá metody, s jejichž pomocí mohou učitelé i školní psychologové získávat údaje o zvláštnostech jednotlivých žáků. Šestá část studie seznamuje se třemi zahraničními empirickými výzkumy, které studovaly zvláštnosti žáků. Závěrečná část studie upozorňuje, že existují dva komplementární pojmy: kromě učitelovy znalosti žáků (také učitelova záměrná neznalost žáků.
První pojem je použitelný v běžných vzdělávacích situacích, ten druhý zase ve speciálních výchovných a převýchovných situacích, kdy není tak důležitá minulost žáka, ale snaha otevřít mu novou budoucnost. Základní ideu vynořujícího se přístupu můžeme formulovat takto: učitel by měl propojit poznatky, které vycházejí z jeho odborných znalostí a předchozích zkušeností s různými žáky, s aktuálně získávanými poznatky o daném žákovi.
Měl by systematicky sbírat údaje o individuálních zvláštnostech žáka, ale ty údaje, které přesahují informace plynoucí z dokumentace o žákovi a z názorů jiných učitelů na daného žáka. S oporou o získané údaje pak může individualizovat či dokonce personalizovat svoji výuku.