Abstract
Skupinová výstava Time is Thirsty (Čas je žíznivý) ve vídeňské Kunsthalle se netradičním způsobem ohlíží za obdobím raných devadesátých let. Nejde ani tak o nostalgické vzpomínání, které by měly navodit přítomné pachy, zvuky a vizuální podněty, ale spíše o experiment se splýváním a prolínáním času - toho minulého i současného.
Koncept výstavy a specifickou hru s vnímáním času popisuje ve své recenzi Eva Skopalová, která dále přibližuje i některá prezentovaná díla a jejich provázanost s tématem.