Text hodnotí výsledky, kterých byla dosud na Slovensku dosaženo při zavádění romštiny do škol. Ohlíží se zpět k logice podpory přítomnosti romštiny jako menšinového jazyka ve vzdělávacím systému na základě národní i evropské legislativy a upozorňuje, že zásadním kritériem při zvažování dalšího rozvoje této politiky by měl být ohled na potřeby samotných žáků, v tomto případě zejména mluvčích romštiny.
Vedle dalšího rozvoje výuky romštiny jako cizího jazyka poukazuje tedy na jiné způsoby, jak romštinu ve školn ím prostředí využívat, i na základě zahraniční inspirace s ohledem na její pozici jako součásti identity žáků, jejich každodenní reality, komunikace a osobního rozvoje.