Předkládaná studie rekonstruuje vývoj mečířské organizace v pražském souměstí v závěrečné etapě cechovnictví, to znamená v letech 1731-1860. Autor v ní vychází primárně z pramenů normativní povahy (zejména cechovní artikule), které doplňuje poznatky z dochovaných úředních knih.
To umožnilo srovnání, jak se lišil skutečný život pražských mečířů zachycený v knihách od předepsaných norem cechovních statut. Pasáže o dějinách cechu a jednotlivých skupinách jeho členů (učedníci, tovaryši a mistři) jsou doplněny exkurzem do dílny posledního pražského mečíře Antonína Preise zachycené v dosud vědecky nevyužitém pojednání jeho dcery (rukopis č. 7857 Archivu hlavního města Prahy). Úvodní kapitola o pramenech je zároveň metodologickým návodem k výzkumu nejmladšího období pražských cechů.