Císař Ferdinand I. (1503-1564) vydal v roce 1563 rozsáhlý dokument, jehož obsahem byla ustanovení týkající se reformy dvora jeho pěti dosud neprovdaných dcer, žijících v Innsbrucku: arcivévodkyně Magdaleny, Margarety, Barbory, Heleny a Johany. Pohnutky pro sepsání tohoto dvorního řádu (Hofordnung) byly především ekonomické, tj. nová opatření měla snížit náklady na vedení dvora.
Z četných zmínek o nákupech a objednávkách zboží (zejm. potravin a látek) si můžeme učinit představu o rozsáhlých obchodních sítích, v jejichž centru byl Innsbruck a které zahrnovaly kromě jižního a severního Tyrolska, rakouských zemí a řady říšských měst (Frankfurt, Augsburg, Norimberk aj.), také Nizozemí a české země. Součástí řádu je také jmenný seznam dvora, který zahrnoval asi 120 lidí a byl rozdělen na část ženskou (fraucimor) a mužskou.
Přesné vymezení povinností jeho jednotlivých členů svědčí nejen o dalších úsporných opatřeních, ale také o snaze zajistit arcivévodkyním bezpečný a pohodlný životní styl, odpovídají jejich společenskému zařazení. Důraz na zabezpečení kvalitního jídla, čistoty prostředí, v němž dcery žily, pohybu na čerstvém vzduchu, neustálém vzdělávání a zachovávání katolické víry, s nímž se v textu setkáváme, nám představuje císaře Ferdinanda I. v dosud neznámé podobě - jako starostlivého a pečlivého otce.
Dvorní řád z roku 1563 je však pro nás dnes především dokladem o obecných principech, jimž podléhal provoz na ženských habsburských dvorech v období renesance.