Tyto poznatky by nás mohly opravňovat k přesvědčení, že Lévinasovy názory na Husserlovo myšlení se počínaje prací La théorie de l'intuition dans la phénoménologie de Husserl z roku 1930, přes Le temps et l'autre (1946) a soubor esejů vydanych v antologii En découvrant l'existence avec Husserl et Heidegger vyvíjely ve smyslu jeho postupného opouštění. Anebo, řečeno bez příkras: v létech, která následovala vydání jedné z vůbec prvních monografií o Husserlově myšlení, bude Lévinasovo stanovisko vůči otci historické fenomenologie čím dál kritičtější právě ve vztahu k ústřední tezi jeho idealismu