Pozemková reforma byla jedním z nejdůležitějších počinů první Československé republiky. Formálně dotvořila demokratické státní zřízení, kde si jsou všichni občané rovni a mají stejné příležitosti a přispěla tím k zmírnění sociálních extrémů.
Na druhou stranu tímto aktem postihla jednu celou sociální skupinu obyvatelstva, ať se to snažila ospravedlnit jakýmikoli historickými či společensko-politickými argumenty. V politických prohlášeních v souvislosti s pozemkovou reformou se sice nehovoří o bývalých šlechtických příslušnících, ale pouze o velkostatkářích, ve veřejném mínění však silně rezonovala představa vlastníka velkých pozemkových majetků jakožto bývalého aristokrata, představitele jedné z opor starého státního zřízení, Němce, a tedy i zcela přirozeného nepřítele nové republiky.