Abstract
Otázka po tom, co se nachází v centru a co na periferii určité vědní disciplíny, je relevantní nejen z hlediska současného stavu dané oblasti, ale také z hlediska jejího historického vývoje. To, co se v minulosti nacházelo na periferii, se může ukázat problémem ústředním, jež si nárokuje místo v samotném centru bádání a naopak se témata, jež určovala směřování této disciplíny, vyčerpávají a jsou vytlačována na okraj.
Tento problém se mi jeví obzvlášť zajímavý z hlediska vývoje analytické filozofie umění. Záměrně zde nehovořím o analytické estetice, protože právě vztah estetiky a filozofie umění je tématem, které hodlám optikou centra a periferie nahlížet.
Konkrétně se budu věnovat textům Arthura C. Danta, v nichž se podle mého názoru proměna vztahu k estetice zrcadlí.
Mým cílem bude demonstrovat nejen to, že se estetika v průběhu času přesunula z periferie do samotného středu Dantova zájmu, ale také to, že lze relevanci estetické dimenze umění rozpoznat i v Dantových starších textech, avšak aniž by si toho byl Danto zcela vědom.