Abstract
Vápenaté vrstvy měkkýší schránky jsou před rozkladnými vlivy okolního prostředí chráněny organickou vrstvičkou, tzv. periostrakem. Plži (Gastropoda) obývají širokou škálu prostředí, na které jsou dokonale přizpůsobeni a tato přizpůsobení se týkají rovněž ultrastruktury schránky.
Porovnání blízce příbuzných druhů plžů s výrazně odlišnými a vyhraněnými ekologickými nároky (především z čeledí Vertiginidae a Valloniidae) ukázalo, že periostrakum druhů přizpůsobených životu ve vlhkých či kyselých habitatech (např. rod Columella, někteří zástupci rodu Vertigo či Acanthinula aculeata) bývá dvouvrstevné a výrazně širší než je tomu u druhů kalcifilních, ale i druhů obývajících mezická stanoviště. V extrémních případech (Columella aspera či severský plž Zoogenetes harpa) může periostrakum dosahovat až třetiny celkové tloušťky stěny schránky.
Naopak druhy obývající suché či bazické (často také vápníkem bohaté) prostředí mívají periostrakum jednovrstvé a velmi tenké. V nejextrémnějších případech (např. zástupci rodu Vallonia či Vertigo pygmaea) periostrakum tvoří pouze dvě či tři procenta celkové šíře stěny schránky.
Mikrocharakteristiky schránky tak vhodně doplňují fyziologická či etologická přizpůsobení plžů a umožňují jim osídlit i prostředí, která se na první pohled zdají schránkatým plžům zcela neobyvatelná.