Článek pojednává o vztahu mezi uměním a zvykem. Autor pojímá umění nejen na rozdíl od zvyku, ale jako zvláštní formu návyku.
Hlavním cílem článku je odpovědět na otázku po "konci umění" z této perspektivy. Pozornost je nejprve zaměřena na dva pohledy na povahu zvyku v díle Karla Čapka a Jorge Luise Borgese.
Následně autor sleduje rezonanci těchto vhledů v jedné ze současných verzí přístupu, který pojímá vztah mezi uměním a zvykem jako zásadní, v pojetí uměleckých děl jako "podivných nástrojů" Alvy Noëho.